Autor: klara

Tolik jsem v naší lásku věřila
a na tebe se každý den těšila.
Však ty jsi už přestal psát
ne, nebudu si stále lhát.
Ty mlčíš a já utírám slzy.
Zklamal jsi mě příliš brzy.
Snad chyby jenž byly mou vinou,
mrzí mě, že díky tomu si najdeš jinou.
A tak jen zlomené srdce budu malovat,
pro toho kdo mě už nebude milovat… (

Autor: marunka.19

Vezmi ma za ruku a ukáž mi,ako sa má žiť,
chcem ukončiť epizódu života,chcem snívať.
Nedokážem zabudnúť,stále sa pýtam: ,,Prečo?\”.
V hlave počujem odpoveď ,potichu mi šepká: ,,Nepýtaj sa a skoč!\”
Ty a já,spolu to zvládneme,
na šikmú plochu už nespadneme.
Prosím ťa,odpusť mi,nikdy to nedokážem,
zabudni na mňa,sama životu mašľu pod krkom uviažem.

Autor: jaspys

Já jsem chudý student z Moravy
a jedna holka nechce do hlavy,
že také umím milovat
a né jenom slibovat.

Poznal jsem pár holek hezkých i milých,
co chtěli mě jako loutku v jejich divadle,
já však poznal, že není to láska od srdce,
ale jde jen po lidských slastech.

Tak jak jí to mám sdělit,
že už nechci jenom kamarádit,
ale obejmout jí kolem pasu
a dát jí velkou sladkou pusu.

To že se neumím někdy k lidem hezky chovat
je už ve mě a nebudu se kvůli tomu schovávat,
snad mi ti lidé odpustí
snad hezké chvíle se mezi námi nevytratí.

Však neudržím to už v sobě déle skrývat,
chtěl bych tě svým miláčkem nazývat,
být s tebou celý den
a říct ti, miluji tě, tebe jen.

Já už dlouhou dobu čekám na odpověď tvojí
co odvahy mi to dalo se ti poté dívat do očí,
ty si je však od mích odvracela
a já nevěděl zda nejsi pro mě navždy ztracena.

Poslední dobou tě vidím
jak snad pomocí sklenky utíkáš a říkáš, já se tě bojím,
mě stačí od tebe jenom jedno slovo
říci NE nebo ANO.

Bludička

Mou duši již dlouhou dobu zrcadlí:
úzkost, stesk a trápení.
Jak trpké dokáže být lásky mámení!?
Pohled tvůj mne spaluje,
stejně tak i chladí,
mou kůži lačnou po dotecích tvých, jemně z dálky hladí
ono křehké pouto zraňují, podvody a soužení,
láska jak ze sna ….to je pouhé blouznění
marné je čekání, marná je víra
v prázdném srdci velká jen díra
přichází pocit, ten jaksi bezradný,
na scénu vstupuje, zloduch ten proradný
…onen perlový náhrdelník roztrhne se
a znenadání všechno spadne, rozbije se
pevné hradby dobyty již jsou,
vojáci poraženi na jistou smrt jdou
….tak křehké je i štěstí naše…jako sladká medovina,
jako jemná pavučina,
teď důvěra je poničena,
leží v troskách nade mnou,
jsem bludička udušena hloupostí a pýchou svou.
Lidskost zrcadlí se v skutcích našich,
A tak jako v duši věčné světlo září,
Slza na mé tváři …pomalu stéká a doufá v odpuštění
Neb kdo vysvobodí ubohou bludičku z pastí?
Tu dívku nenasytnou chamtivostí…

Zůstaň semnou

zustan semnou a pojd semnou dal,
ty si to, co jsem si dycky pral..
zustan semnou a pojd semnou dal,
moc dobře vis, ze tobe bych nikdy nelhal..
zustan semnou a pojd semnou dal,
strasne bych si pral, abych vedle tebe usinal…
zustan semnou a pojd semnou dal,
když jsem bez tebe, v srdci mam strasnej zal…
zustan semnou a pojd semnou dal,
vemu te za ruku a pujdeme tam kde nikdo nebude abych ti mohl rict, ze pro tebe bych si i život vzal…
zustan semnou a pojd semnou dal,
chci ti jen rict, ze svoje srdce sem ti cely dal…

Autor: italy

« Předchozí stránka — Další stránka »