VZPOMÍNÁM
Byls mě sladké překvapení,
láska, která ze srdce nevypění.
Teď uvnitř krvácím a umírám,
v hlavě jen vzpomínám.
Cítila jssem ta pouta,
jak láska pevněji
a pevněji,
až nejpevněji mne poutá.
Všem šťastným závidím,
a jako dnes to všechno vidím.
Světem co tvořen je jen z Tebe,
Tvé krásné oči jsou jeho nebe.
Tím světem já uháním.
Byls můj život a na to odpověděls že přeháním.
Udělals mi díru do hlavy,
tou vše mimo Tebe odletělo pryč.
Trochu učení? Trochu zábavy?
Já vnímala jen svůj chtíč.
Najednou vrátils mi do mého srdce klíč
a mne odhodil jsi jako míč.
Tím Tvá láska zvadla,
já jen na postel padla.
Jen pro Tebe já plakala,
kolem sebe mlátila a kopala.
Já bez sebe byla vzteky,
daleko nesly se mé hlasité vzdechy.
Najdi si jeiného srdce-pána stále si připomínám.
A přesto jen na Tebe tu vzpomínám.
Chci
Chci poznat lásku, která bere dech,
chci cítit vášeň, touhu, něhu na svých rtech.
Chci spát v opojné vůni objetí,
chci snít a nevzbudit se celá staletí.
Chci cítit to, co i jiní cítí,
chci ji chytit tajně do mých vlastních sítí.
Chci vznášet se blahem ze spojení důší,
chci zažít, když nedýcháš, jen srdce ti buší.
Chci nevědět zda je noc či den,
chci zažít svůj překrásný, zkutečný sen.
Chci poznat to a mnohem víc,
chci dýchat lásku z plných plyc.
———————————————————————————
Bolest
Když v duši měls žal,
možná cítil ses moc sám
a bezmocný sis přál,
ať to zlé je jen klam.
V ten okamžik bolest tvá
mi lehce vklouzla pod víčka,
kde tiše si pak hrála…
Pak rozevřela křídla svá
a jen sůl padala na líčka.
V tu chvíli jsem si přála…
Žít živote Tvým,
být andělem strážným jen,
co dýchá srdcem svým
a chrání jen Tvůj sen.
Každou bolest vzít
a dát jí v zatracení,
nad Tebou jen bdít,
chci já ta co není…
S čistou láskou na rtech mých,
vítám každou vlnu bolesti,
jenž mine pak duši Tvou.
Slzy snáší se jak sních,
každá rána- pro mě z milosti,
když se ty Tvé rozplynou…
———————————————————————————
Peříčka
Peříčka rudá snáší se do bláta,
jak symbol zabité lásky, co stala se prokletím.
Na duši jen bolest a v srdce nicota,
která mě svýrá v ledovém objetí.
Peříčka od krve v prachu tu leží,
jako moje srdce roztrhané na tisíce kusů.
I když je mrtvé, jako o závod běží,
dík bolesti ztvořené z života hnusu.
Pěříčka težká, už nevzlétnou k nebi,
teď utápět se budou v slzách bolesti z žití.
Nepoznat tu krásu lásky, ach kéž by,
kéž dal by se bol i vzpomínky smýti…
———————————————————————————
Loading ...