Pomstila jsem se….

Byl zemák a seděla jsem v lavici sama,a ještě bokem od ostatních.Jako ostatně vždycky,protože Nela se na mě jako vždy vybodla a šla si sednout jinam.Rozhodlo se,že budeme koukat na video,a tak bylo za chvíli už ve třídě šero a všichni upírali zrak na plátno.Ne tak já.Zoufalá jsem vytáhla z penálu nůž,jako vždycky.Doteď jsem se nesmířila s tím že mám být pořád sama.Začala jsem se řezat,byla jsem tím posedlá.Nic víc mě nezajímalo než ten nůž zařezávající se do mé ruky.Přeťala jsem si na mnoha místech tepnu a žíly.Krev se začala hromadit v kaluži pod lavicí,a já sklonila hlavu a zavřela oči.Necítila jsem bolest,jen úlevu.
Náhle mě kdosi chytil za ruku a já vzhlédla.Byl to kluk,ne,nebyla to lidská bytost.Jeho zelené oči byly plné smutku ale i naděje.Na zádech měl křídla,černá jako jeho vlasy.Byl to anděl,anděl smrti.Vstala jsem a ohlédla se.Uviděla jsem sebe,ne jen své tělo z nějž vyprchal život.A nikdo to ještě nevěděl.

Posadili jsme se do vzduchu a já zhlížela na to co se ve třídě dělo.Všichni začali odcházet,v tom šeru nikdo nepostřehl že už nežiji.K mému tělu přistoupila Nela a začala na mě mluvit.“Lolo tak přestaň bejt uražená,snad sem tak moc neudělala ne?“nic?Nelo,zničilas mi život,to kvůli tobě jsem teď mrtvá!“Lolo?Lolo?!?“v tom přišla Angel a pohlédla na mě a v tom ….“proboha néééé!!!!“ječela Angel nepříčetně a ukazovala pod lavici.Nela si konečně všimla krvavé kaluže na zemi a uskočila dozadu.“Zavolej sanitku Nelo rychle!“prosila Angel.“ona je…..mrtvá.“špitla Nela.Angel na ní upřela vyděšené oči a rozplakala se.“to nemůže být pravda!“vzlykala“to kvůli tobě?!“rozkřičela se na Nelu.
„ne,já…já jí přece nezabila,ne já jí nechtěla zabít,nemohla jsem….Angel?“Angel odešla.Cha Nelo,bylo to kvůli tobě,všechno!Nenávidělas mě,jen si to přiznej!chtělas mojí smrt!Nela přistoupila blíž k mému tělu.Mlčky vzala z lavice moje věci a uklidila je do tašky.“Lolo…já vím že jsi tady.“rozhlédla se po třídě.“proč si to udělala?!nechtěla jsem abys umřela Lolo,nikdy jsem ti nechtěla tak ublížit….ale seš pitomá.Proč ses zabila?proč?Lolo tys nám ublížila?proč jsi pořád myslela jen na sebe?!tak zbabělá,myslela jsi jen na to jak si všechno ulehčit,jen na sebe!tohle ti nikdy nezapomenu!“otočila se a odešla.Tiše za sebou zavřela dveře.Uvědomila jsem si že mě anděl smrti stále drží za ruku a upírá na mě své krásné oči.“Tak pojď.Vypadnem odsud.“promluvil konečně.Ale já chtěla vědět co bude dál….
škola byla toho dne zrušena,zpustla a nakonec z ní zbyly jen trosky.Ale Loly tělo i její duše zde zůstaly.Mnoho let nikdo nezavadil o rozvaliny ani pohledem.Až jednoho dne jedna malá holčička toužila prozkoumat rozvaliny.Byla to Nely dcera.Prolezla dovnitř dírou kde dříve byly dveře.Bylo to už deset let,co poslední lidé opustili školu.Až na Lolu.Nikdy její mrtvolu nenašli.A ona tam zůstala… holčička bloumala mezi zbytky zdí až našla schodiště.A to jí dovedlo ke dveřím.K jediným dveřím které zůstali nepoškozené až do toho dne,ke dveřím zapečetěným…dítě je však otevřelo s lehkostí a vlezlo dovnitř.Bylo tam šero,a holčička musela počkat až si její oči zvyknou.Potom mohla rozeznat lavice a židle pokryté prachem a pavučinami.Na zdi visel cár papíru na němž děvčátko rozeznalo obrysy světadílů.Najednou uviděla v jedné lavici dívku.Mohlo jí být tak patnáct let…holčička přišla blíž.Uviděla křídově bledou tvář,kdysi jistě hezkou…sedící dívka si podpírala hlavu jednou rukou,zdálo se že jen uvažuje….dítě zaujala taška ležící pod lavicí.Našla v ní sešity a učebnice,starý deník…nemohla se do něj dostat,tak prohlížela tašku dál až našla mobil a peněženku.Všechno bylo v takovém stavu jako kdysi,dokonce mobil byl nabitý!Na displeji blikal nápis.“dnes je ti dvacet pět let Lolo,je ještě Nela tvou kamarádkou?“Nela,Nela….to je přece moje maminka!blesklo holčičce hlavou.Něco jí nutilo otevřít peněženku….našla fotografii na níž poznala svou mámu.Byla na ní jako dvanáctileté dítě a vedle ní…stála dívka sedící v lavici.Holčička zahodila fotku a rychle vstala.V tom však za ní stála ta dívka…Lola Devegová.“ahoj Nikol“pozdravila dítě.To zbledlo strachy.Malá Nikol na svůj věk devíti let byla dost vyspělá a četla ráda horory.A ty jí teď běhali hlavou.A taky chvíle doma,viděla svou maminku jak se usmívá….“Nikol víš kdo jsem?říkala ti o mě máma?“zeptala se Lola zlověstně.“Nee..“Nikol se pokoušela obejít Lolu a utéct,ta jí však zahradila cestu.“Ne?ona mě zabila Nikol:-) před deseti lety…“nemohla tomu uvěřit,její maminka by přece nic takového neudělala nebo snad ano?“to kvůli ní Nikol slyšíš?!?to kvůli ní jsem už deset let mrtvá!!Ale teď se pomstím,pomstím se jí tak strašně že jí srdce praskne bolestí stejně jako prasklo mě kvůli ní!“Lola se přibližovala k holčičce která zacouvala do kouta.Srdíčko jí zběsile tlouklo.“Chceš zabít mojí mámu?“špitla Nikol…“ne holčičko,potrestám jí mnohem,mnohem hůř.Má tě tvoje maminka ráda,pověz Nikolko?“holčičce došlo CO Lola udělá.“Ne-nemá…“snažila se zachránit .“Ale má.Moc tě miluje.A proto jí vezmu to co je jí nejdražší.TY musíš zemřít.“Nikol začala utíkat ke dveřím,ale ty se z těžkým skřípotem zaklaply.Dítě bylo v pasti.Najednou byla všude tma a Nikol nic neviděla.A pak najednou….něco se pohlo.Cítila to.Něco se sunulo po zemi směrem k ní.Chtělo jí to zabít,věděla to…a pak se na ní cosi vrhlo a roztrhalo jí to.
Shlížela jsem zezhora stejně jako před deseti lety.Moje mrtvola,už shnilá a prolezlá červy rozervala Nely dítě na kusy.Dívala jsem se jak tu holčičku požírá.Uprostřed místnosti nechala ležet jen hlavičku toho dítěte.Věděla jsem že Nela přijde,věděla jsem že svou dceru už hledá a že zbývalo pár minut a mohla jí zachránit,věděla jsem že slyšela svou dcerku křičet když umírala…a tak jsem konečně mohla vstát a následovat mého anděla smrti do věčného království.Byla jsem spokojená a opouštěla jsem místo své smrti s úsměvem.Nela mě zabila……Byla jsme na sebe hrdá,a vždycky budu.Ublížila jsem jí nejvíc jak jsem mohla a pomstila svou smrt navždy!!!