Ne vždy je láska věčná….

Koukal se na mě těma jeho krásnýma hnědýma očima…Ztrácela jsem se v těch očích….Byla to tmavá hnědá, ale překrásná….Bylo mi jasné , že ho možná objímám naposledy…Že se možná už nevrátí..Ne!!! Vrátí se..Živý a zdravý…Musí..Jinak to nepřežiju..
Odtrhl se od mého náručí…Znova se na mě podíval…Jeho ruka sahala mo mých vlasů…Vychutnávala jsem si to teplo jeho ruky…”Vždycky jsem miloval tvoje vlasy” , řekl a pořád je hladil…Začaly mi stékat slzy po tvářích..Všiml si toho..”Neplač…Rve mi to srdce…Vrátím se…Miluju Tě”….Mlčky jsem se na něj podívala…Kdybych promluvila, rozplakala bych se ještě víc..Ale i přesto z mých úst vyšlo “Miluju Tě..” Usmál se…Ach bože , ten jeho smích..Přijel autobus, který ho měl odvézt…Můj stist zesílil…Moje rozhodnutí bylo jasné – nikam ho nepustím…Jen se usmál a políbil mě na čelo..Nenáviděla jsem ho za to..Nenáviděla jsem ho protože se dal na vojenskou školu..A teď musí do války…..
“Pusť mě lásko..Je čas”…Dělá si srandu?..Jak ho mám pustit? Miluju ho…Miluju ho tak moc, že jeslti se mu něco stane , tak se zabiju taky…”NE!!!”…Doslova jsem to zařvala, takže to museli slyšet všichni jeho kamarádi….Na očích mu bylo jasně znát, že by taky rád zůstal..Semnou..Ale nešlo to..On musel..Věnoval mi jeden vášnivý polibek a já mu ho s velikou vervou oplácela…Už na něj volali z autobusu…Odthl se..”Napíšu ti..Slibuju…Miluju Tě…” , a odešel…Byla bych na zastávce stála asi hodně dlouho , kdyby pro mě nedošla moje kamarádka a neodvedla mě domů , do postele…
Dny ubíhaly strašně pomalu..A nebo mi to jen tak připadalo..Tomáš měl odjet na 6 měsíců…Tak strašně dlouhá doba….A jen při představě , že by se mu mělo něco stát mi z očí opět tekly slzy…Každičký den jsem čekala na dopis, který nepřicházel..Uběhl týden..Dva…Tři….Až konečně přišel….”Ahoj miláčku…Nevím za jak dlouho ti dopis přijde, řikali nám , že to může trvat až několik týdnů, tak doufám, že tobě přijde co nejdříve…Jsem v pořádku…Každý den na tebe myslím a ty jsi to , co mě tu drží při životě…Miluju tě…Tvůj Tomáš”…Dopisů tohoto typu chodilo mnoho a já byla za každý vděčná a trošku klidnější…Dopisy chodili 4 měsíce..Pak chodit přestali…Nepřišel ani jediný…Prostě nic..Říkala jsem si “Klid, to se jim to zase jenom někde seklo”….Ale nic nepřicházelo dál ,až do šestého měsíce…Vydala jsem se za jeho rodinou , jestli neví co se děje…Když mi jeho maminka otevřela dveře řekla “Ach děvče…Jsem ráda že jdeš”…”Už je Tomáš doma?” , už měl být doma, tak jsem se zeptala a doufala že odpoví ano……”Ne tak docela” odpověděla Tomášova maminka a vzala mě za ruku…”Pojď semnou děvenko..” Nechápala jsem a Tomášova maminka mě odvedla do nemocnice…A v té chvíli se mi zbořil snad celý svět…
Kousek od Tomáše bouchl granát…Tomáš byl uplně v pořádku, až na jednu věc..Skoro nic se nepamatoval..Pamatoval si na rodiče..Ale na mě ne..Nepamatoval si poslední dva roky…Z jeho úst už nikdy nevyšlo “Miluju tě” a už nikdy se na mě nepodíval těma jeho hnědýma očima….Nedokázal mě znova milovat…

Elizabeth

Rychle uteč , proběhlo mi hlavou…Ale nešlo to..Stála jsem na místě jako přilepená…A měla sem sakra veliký strach…Blížil se..Slyšela jsem jeho kroky, jeho dech….Už byl u mě…Smál se…Nikdy nezapomenu na ten hnusný smích….Vzal mě za krk a začal tlačit…Nemohla jsem dýchat, hrdlo se mi sevřelo….Jsem uplně bezmocná , pomyslela jsem si…Jediné čeho jsem si stačila všimnout byl les…Les byl všude okolo mě…
Probudila jsem se uplně spocená..Takhle zlý sen jsem hodně dlouho neměla…Cítila sem lehký nátlak na krku..Jako kdyby mě pořád škrtil..Přeběhl mi mráz po zádech..Moje oko zachytilo čas na budíku a k mému hroznému zjištění bylo teprve 5 hodin ráno…Bylo mi uplně jasné, že znovu neusnu…Chtěla jsem čas přečkat tím, že si začnu číst, ale po první kapitole mi došlo , že mě to ani nebaví…Nenapadlo mě nic lepšího než vstát a jít si pořádně zaběhat…Vyhnat ten sen z hlavy bylo uplně na nic..Nešlo to…Pořád jsem myslela na to , jak mě škrtí..A pořád jsem cítila jeho ruce na mém krku…Doběhla jsem až domu a tam už bylo vše v normálnim děnní…Máma jela do práce, táta už byl dávno pryč a brácha asi ještě nepřišel domu….Po pár hodinách se mi nějakým záhadným způsobem podařilo to vymyzat z hlavy a nakonec to byl uplně normální den , jako každý jiný..

Večer když na mě čekala má postel, mi bylo trošku špatně…..Děsila mě už jen ta představa , že by se mi zase mělo zdát něco takového…No tak seber se , řekla jsem si jen tak pro sebe…Ale překvapivě se mi nic nezdálo….Nedovedete si představit , jakou mi to udělalo radost…Ale moje radost asi tak za dvě hodiny zmizela…Jako každé ráno, ač nechtěně, musela jsem jít do školy…A jen tak mě napadlo , že si koupím noviny..Přímo na titulní stránce stálo velikym tučným písmem..”Dnes do ráno byla zabita mladá dívka ve věku 15 let..Podle posledních zpráv , co nám poskytla policie, ji někdo uškrtil v lese nedaleko města…Jmenovala se Elizabeth a nikdo neví proč to vrah udělal a jaký k tomu měl důvod…..” V tu chvíli mi to došlo..Zdálo se mi o ní…Bylo mi na zvracení…

Dnes jsou to již dva roky..Zjistila jsem , že mám dar…Mohu měnit budouctnost…Jednu noc se mi zdá sen a druhou noc se můj sen odehraje ve skutečnosti…Já jsem tu od toho , abych to změnila…Zachránila jsem život již několika lidem…Elizabeth byla bohužel první..A já jsem ji nedokázala pomoct…Nevěděla jsem, že ji mám pomoct…

Zklamání…

Byla tu a zklamala sebe, čekala dar z nebes…

Ten však nedošel trpěla hodně pořád jen brečela život těžkej měla tak se na to vykašlala a trápení by ukončila Doživota vstoupil on pár tejdnu to bylo cajk jenže se to zhoršilo ona silu neměla a zbít se chtěla Nevěděla co dělat a litovala , že věřila tomu slovu láska  a jen na srdci jí zůstala vráska  On si dělal co chtěl krásně naní sral Ona doma s eděla a frajery odmítala

Každej se divil co sní je Ona však sílu neměla hořká její slova byla když pořád sama byla V koupelně se zavřela mpetrojku poslouchala slzi tekli proudem a ona řekla proudem zbohem moje rodino zbohem moje lásko Milovala strašně ,ale už nechtěla takle žít prostě už tu nemohla být Žiletku vzala a ruce si pořezala tiše plakala a na krev co ji zrukou kapala jenokm koukala Cítila jak se blíží konec  jejiho života bez citu opětovaných lásky…srdce dotlouklo zavřela oči a byl konec  jejímu krutému životu zazvonil zvonec

 

Modlitba snad bude vyslyšena??!!!

Byla jsem dlouho sama asi 4 roky což pro mě bylo hrozný , protože jsem neměla žádnou kamaradku tak jsem ani nevěřila tomu ,že bych si nikoho našla …Byla jsem pořád doma a nikam jsem nechodila většinu času jsem trávila na Fb… což ze mě dělalo pomalu maniaka na Fb nemohla jsem bez něj být protože jsem neměla nikoho ským bych si mohla povídat a tam se vždy někdo našel…. Jenže bylo to spíše jako jen já ti něco povím a ty mě takže buhužel realita je realita…

Ale jednoho dne byly slavnosti v jednom městě kousek od nás a mě se tam vůbec nechtělo , protože jsem věděla ,že se budu opět jen nudit a nic víc…říkala jsem si ,že tam opět nikoho nepotkám a budu tam jen strašit měla jsem jít se sestrou a švagrem, a mým synovcem ,,,,

Vůbec se mi nechtělo nakonec mě sestra přemluvila , že bych stejnak seděla doma a nudila se…

jela jsem tedy s nima a bylo to docela otrava tak jak jsem si říkala tak to i bylo bylo to hrozný jejích známi se jen mě vyptávaly jsetli někoho mám atd..a já jen odpovídala  ,že ne nikoho nemám a tak už chudáci i oni se někoho snažily splašit ,ale nikdo se nenašel…

pak jsme byly na náměstí a byl otevřený kostel a já už nevěděla co mám dělat protože mě moc trápilo , že jsem sama a když jsme šly všichni do kostela koukala jsem jak se všichni modlí a na mě přišel takovej divnej pocit stoupla jsem si před oltář a před kříž a spojila ruce a v duchu jsem se začala modlit a řekla jsem Pane Bože prosím dej už mi do cesty někoho koho budu milovat a on mě prosím tě o to zoufale ukaž mi prosím toho pravého a opravdu to modlení bylo upřímně od srdíčka už jsem ze zoufalství nevěděla co mám dělat…

Na konec jsme šly ven z jo kostela a já jsem šla se synovcem k mého švagra rodině a oni tam měly zamnou přijít no a dotoho volala švagra máma že je u svího manžela před barákem a že tam mámme jít… tak jsme tam šly…. a to byl prostě osud…

tak jsem tam stála a oni kecaly… a pak jak kdyby mi něco řeklo di se projít dál a já jsem šla jen pár metru od nich a koukla jsem se do okna a tam byl v okně můj bejvalej no bejvalej se to nazvat nedá chodily jsme spolu kdž jsem byla mala takže spíš známej a on na mě koukal a mě nějak jaksi  sevřelo srdce …,ale moc a on kouka a mával mi a já jsem mávala jsemu a pak už byl celou dobu na okně a koukal na mě a já na něj-… a když jsme odchazely tak jsem se tam podívala a on mi ukazoval že zamnou příjde na náměstí a já jsem mu ukázala že jo ,ale byly jsme tam chvíly a pka jsme musely odjet domu bohužel …

pak nějak po týdnu jsem musela jet do prt z nova , protože jsem musela jít k lékaři a nevím co mě to napadlo ,ale šla jsem znova tou cestou kde jsem ho potkala u nich v okně a šla jsem a slyšela jsem jak štěká jeho pes haha a pak najednou on koukal opět z okna a jen mě pozdravil kejvnul hlavou nic víc,,, a šla jsem do města a znova jsem se tam vrátila tou cestou tam a on znova na okně a nic byl jak seknutej nebo co sním bylo…a zrovna jsem potkala kamarda a tak jsem se sním zakecala a on koukal jestli tam ještě jsem a šel směrem ke svímu bráchovi potkal ná s usmál se a šel dál no a já šla tou cestou na vlak… tak sjem šla a koukam on šel zpátky a nějak na mě promluvil a ptal se mě kam jdu a on mi říka ty už tady nebydlíš a já ne,,, jdeš semnou na vlak? a on jo no a bylo to šel semnou a povídaly jsme si pak zamnou přijel do toho města kde bydlím a začaly jsme spolu chodit bylo vše supr až na jednu věc miluju ho a,ale bohužel mu moc nevěřím protože zamnou nejezdí tak jako dřív nebyl tu už 3 týdny ,ale pořád doufám ,že to bude ok…a budu znova štastná jsem ,ale ,mám obavi nechci oněj přijít říka že mě má rád tak mi nezbyva než mu věřit co když je to moje pravá láska …. Moje modlidba byla vyslyšená tak třeba o bude vše jak by mělo být může se stát že budu litovat dne kdy jsem ho potkala ,ale taky se muže stát že za něj budu děkoatnic méně ted si ho budu užívat di láska je tak krásná věc a všem vám přeji aby jste našly svou lásku tu pravou a doufám ,že i mě se poštěstí užívejte na plno života je jenom jeden vím očem mluvím….

(NE)ZBYTNÝ ALKOHOL

Je alkohol nezbytný? Je to otázka, která se nedá jen tak přehlížet, alkohol byl, je a vždycky bude všude kolem nás. Souvisí s olavami, odreagováním se, zahnáním chmur, či touhou mladistvých připadat si dospěle. Nese s sebou dobré pocity, máte výbornou náladu, s každým se kamarádíte, jste upřímní a dokážete se rychle seznámit s cizími lidmi, ale bohužel přináší i ty špatné momenty. Může se stát, že v opilosti řeknete něco, čeho později litujete, že už to nejde napravit, můžete udělat hloupost a zranit se, přehnat to a mít ráno kocovinu, díky které byste byli snad raději „mrtví“, než aby vám bylo tak hrozně špatně, ale vůbec nejhorší nápad je sednout v opilosti za volant.
A právě tento problém tíží mou hlavu den co den. Velmi často čtete v novinách, na internetu, slyšíte v rádiu či v televizi: „Opilý muž srazil chodce; autonehoda v Humpolci, řidič měl 3°°“ a podobně. To je totiž snad ještě horší než se opít a skákat pro zábavu přes řetězy u silnice. Člověk, který takovou hloupost udělá, ohrožuje nejenom sebe, ale dalších dvě stě lidí, které po cestě autem potká. To mluvím jen o tom, když se nic nestane, když se stane, je to ještě horší, nejde o to, že sám řidič nemusí nehodu přežít.Větší problém je, že ohrožuje životy ostatních účastníků provozu. Kdo vám zaručí, že ačkoli vaše tříleté dítě je v autosedačce, mimoto chráněno air bagem z boku, v bezpečí, když proti vám jede stodvaceti kilometrovou rychlostí blbec se dvěma promile v krvi. Určitě by stálo za zvážení zpřísnění trestů za alkohol za volantem, ale možná, že spíše než tvrdší tresty by se měl stát zabývat prevencí.
Mnoho lidí se ztotožňuje se západní Evropou, kde je tolerance alkoholu v krvi až 0,8°°. To je možná zajímavá myšlenka, ale kouknul se někdo na statistiku autonehod z důvodu opilých řidičů u nás a u nich? O tom pochybuji. Člověk, který vypije jedno pivo, i když si nepřipadá opilý a ani tak nepůsobí, nemůže v nouzi reagovat tak, jako kdyby nepožil, a navíc, přiznejme si to, kdo dokáže vypít jedno pivo, zvednout se a odejít z podniku? Pokud jdu na jedno pivo, které s mou náladou stejně nic neudělá, tak ho přece nemusím pít vůbec.
Stejně tak víno, které se podává k večeři v restauraci, nemusím ho přece pít, i když je to tak trochu slušnost, ale, pokud vím, že jdu do restaurace, kde bych podle „etikety“ měla pít, a mám peníze na to, abych si dovolila večeři v restauraci, mám přece i peníze na to, aby mě po večeři odvezl domů taxík. I kvůli tomu funguje v Praze firma Modrý anděl, která vás za přijatenou cenu z podniku dopravý do vašeho příbytku.
Co se týká prevence proti alkoholu za volantem, určitě je perfektní věcí reklama NEMYSLÍŠ-ZAPLATÍŠ. Ukazuje to totiž řidičům jak dopadnou a myslím si, že je to mnohem lepší než hrozit jim prstem: „Tohle nesmíš, nebo budeš platit pokutu“.
Další věc, která by měla být řešena – když se člověk napije a něco se stane, jaký trest je adekvátní? Dosavadní tresty ve mně vyvolávají pocity až téměř nechutenství, jak je náš systém měkký vůči takovýmto nezodpovědným lidem. Podle učebnice pro policii, která se mi dostala do ruky, a podle § 201, člověk, který je pod vlivem návykové látky a způsobí dopravní nehodu s následkem zranění, či smrti, jde do vězení na jeden až tři roky nepodmíněně. Tři roky? Promiňte, ale to si snad páni zákonodárci dělají legraci? Za zabití, neopatrnost a nezodpovědnost si odsedím tři roky a hurá zase za volant?
Nemyslím si, že můj návrh by byl lepší, protože i kdyby viník byl „posazen na elektrické křeslo“ lidský život to nenahradí, ale pokuta alespoň čtvrt milionu, pro rodinu poškozeného, případně zabitého člověka, a vězení pro nezodpovědného člověka, více let, to už by snad bylo lepší. Člověk by měl nést odpovědnost za své činy, obzvláště za to, že je nezodpovědný ignorant, který pije, když ví, že bude řídit. Je to neomalenost a jsem neskutečně rozhořčena nad tím, že si to lidé dovolí a obzvláště mladí nevyježdění kluci, kteří se chtějí jen předvést před kamarády, případně přítelkyní, a nezlobte se na mě, ale pokud jeho kamarádi či přítelkyně shledávají alkohol za volantem jako neskutečnou frajeřinu, tak jsou to stejní blbci jako jejich „odvážný“ přítel.
Tvrdší tresty za alkohol za volantem jsou potřeba a myslím si, že kdyby řidiči věděli, co je čeká, pořádně by si rozmysleli, jestli si dají po večeři v restauraci pivo, nebo raději kolu.

« Předchozí stránka — Další stránka »