Sni svůj život s rozvahou

Konec vždycky bolí

Nakonec svoje rozhodnutí přehodnotím a Tomášovi nic neřeknu. Jakub si dal pokoj a od posledního setkání mi nepíše. Ani hodinu už jsme neměli, asi mu opravdu šlo jen o mě a ne o učení. S Tomášem to taky klape a kromě jeho pracovních víkendů, kdy jsem u našich doma se vídáme každičký den. Stěžovat si tedy rozhodně nemohu.
Dnes máme v plánu vyrazit na procházku Prahou, protože ji pomalu pokryl sníh a mě to přijde děsně romantické. Nejprve se tedy pořádně pohádáme, protože Tomáš by se nejraději zahrabal do mojí postele a nevystrčil z ní nos, jenže to nedovolím a tahám ho tak dlouho dokud neustoupí. Ještě v autě se,ale tváří jako kakabus, proto se ho snažím všemožně rozptýlit, bohužel bez úspěchu. Nevzdám to však jen tak a když dorazíme na parkoviště odejdu od auta jako bychom k sobě nepatřily. Toho dost překvapí a rychle se ke mně připojí a chce mi dát ruku. Ucuknu a začnu dělat uraženou pro změnu já, aby věděl že to taky umím se zlobit. Nevydrží mi to, ale dlouho protože při procházce po Karlově mostě s někým koho miluji jsem tak rozzářená, že neodolám a sama si ho k sobě přitáhnu. Nechá se to je jasné a okamžitě mě k sobě přitiskne tak pevně, až se mi chvilkami špatně dýchá. Zbytek dne je tedy parádní a dokonce dostanu i malý dáreček v podobě stříbrného řetízku, který jsem prý dostala za to jakou s ním mám trpělivost. Kdyby ale věděl, že to dělám taky pro svoje dobro asi by mi ho sebral a proto si to svoje tajemství nechám pro sebe a jen zářím štěstím.
Dnešní den jsem si udělala čas na Kristýnu, která teď tráví všechen svůj volný čas doma. Je docela zajímavé jak se to obrátilo a ten kdo se teď vrací večer s úsměvem na rtech jsem já. Máme v plánu si udělat dámskou jízdu, takže nejdříve bylinková koupel pak nějaká ta domácí maska na obličej a ještě menší úpravy například nehtíky a obočí. Pustím se do připravování okurkové masky, když někdo začne přímo zběsile zvonit na zvonek. To vyláká i Kristýnu, která jen v županu vyleze z koupelny a diví se stejně jako já co se děje. Mám takový strach, že nakouknu kukátkem. Teď přece pořád hlásí násilná přepadení a vniknutí do cizího bytu a co bychom mi dvě sami tady udělali to nevím. Překvapena jsem však příjemně, když vidím Tomáše. „Klid je to Tomáš, nevím co potřebuje tak se jdi vykoupat a já to zatím vyřídím!“ Kristýna se tedy moc nadšeně netváří, protože se asi bojí že zmizím jako to dělala ona, ale nakonec se vrátí zpět a nechá nás o samotě. Otevřu tedy, aby tím zvoněním nerozběsnil ostatní lidi na patře, protože se to docela rozléhá i do okolních bytů. „Ahoj“ usměji se ihned, ale on se nadšeně netváří, spíše mu z očí metají blesky. „Jak jsi mohla být tak podlá?“ vykřikne a v jeho očích vidím slzy. Nechápu však o co jde a proto ho zatáhnu domů a nechci dělat komedii venku. „Tomáši ty jsi pil?“ zděsím se, když z něj ucítím alkohol. On se jen ledabyle usměje a ukáže mi i ubalenou cigaretu s trávou. „Jo pil jsem a kouřil jsme a ještě budu, všechno tohle kvůli tobě. Zrádkyně!“ Ač se snažím sebevíc nedokážu si vybavit proč je naštvaný, jedině že by si snad pustil Jakub pusu na špacír a něco mu nalhal. Tomáš mi vše objasní ihned, když vidí jak jsem v koncích a nevím o co mu jde. Vytáhne obálku s logem policie a pak z ní fotku, kterou mi strčí přímo pod nos. Na fotce je Jakub semnou a je vidět, že mě má položenou ruku na mém stejně. „Budete platit pokutu, jeli jste moc rychle na rande, ale nedivím se mu na sex s tebou jsem se taky vždycky tam moc těšil a spěchal jsem za tebou. Ale nenechal jsem se při tom vyfotit!“ Tohle přece nemůže myslet vážně to co mi tu teď říká, jako bych byla nějaká lehká holka a proto se začnu bránit. „Tomáši já jsem ho upozorňovala ať nejezdí rychle, ale to je teď vedlejší pro nás vyfotily. Horší je co na té fotce je a to jsem já a Jakub, protože od toho co jsi nám domluvil doučování pořád otravoval a chtěl se sejít. Kývnula jsem na to a souhlasila, jen proto abych mu řekla co si o něm myslím a požádala ho, aby mi dal pokoj. Poslechl mě díky bohu jinak nic mezi námi nebylo.“ Tomáš se však naštve a fotku mi vytrhne z ruky a začne na mě křičet. „Nic a co ta ruka a ten jeho blažený úsměv. Copak si myslíš, že jsem blbý nebo co? Vola jsi ze mě udělala ale teď už to nedělej nemá to cenu, přišel jsem ti jen říct že je konec, nechci se s bráchou dělit o svojí holku a nesnesu, aby holka kterou miluji spala semnou a zároveň s mým bratrem. Jen otázka kdo je lepší v posteli?“ Koukám jako blázen a všimnu si, že jeho křik vylákal i Kristýnu, která celou hádku slyšela na vlastní uši. Nenechám se proto urážet a vrazím mu pořádnou facku jen to mlaskne. Chce mi to vrátit, ale mezi nás skočí Kristýna a odstrčí ho. „Dej ty ruce pryč sakra“ vynadá mu a zakryje mě svým tělem. „Další slušná holčička koukám. Tady je to vůbec ráj zmijí, Honza udělal dobře že tě nechal“ dodá a odejde. Nevím co mám dělat po těle mám husí kůži a je mi na zvracení. Nakonec to neustojím a sesunu se zemi a stále pozoruji ty dveře, které se za Tomášem zavřeli. Nechápu proč si to o mě myslí jedna fotka přece není žádný důkaz o nevěře. Mohla jsem mu tedy o našem setkání říct, ale on si mohl poslechnout moje důvody a vyslechnout moji verzi. „On mě nenávidí“ rozbrečím se po chvilce a nevím jak přestat, protože se mi v hlavě honí jen ty jeho odporné slova a to že mě chtěl dokonce i uhodit. „Nebreč, víš co jsi říkala mě o Honzovi tak Tomáš se choval úplně stejně a nezaslouží si, aby ses trápila.“ Tentokrát jsem to já kdo potřebuje uklidit a ona se toho přímo chopí a konejší mě. Pak mě, ale napadne že by to ještě mohl zachránit Jakub, kdyby řekl jak to popravdě bylo. Proto se rychle seberu a utíkám pro telefon do pokoje. Nemusím ani dlouho čekat a hned po druhém zazvonění se mi v telefonu ozve. „Jakube, promiň že ti volám ale potřebuji tvoji pomoc. Musíš mu to vysvětlit!“ začnu rychle mluvit do telefonu, abych už to měla za sebou. Jakub ale moc nerozumí, takže mu musím všechno říct podrobně, aby to pochopil a čekám na to co udělá. Bohužel mi zasadí ránu pod pás a přímo podrazí nohy svojí odpovědí. „TO nepůjde spravit, to já mu řekl o tom našem výletě a taky jsem mu řekl, že tě miluji“ šeptne do telefonu. Je to jasné jako facka moje poslední naděje vyhasla. Jak jsem si sakra mohla myslet, že by mi mohl tenhle člověk pomoci. „Jsi tam?“ křičí do sluchátka, takže i když ho mám daleko od ucha slyším jeho hlas. „Nejsem a už nikdy nebudu!“ ukončím hovor a telefon vypnu. Můj život se během chvilky zhroutil jako domeček z karet a nevím jak z toho ven.
Tu noc prosedím u okna a doufám a vzpomínám na naše společné chvilky v tomhle pokoji. Když se podívám na moji postel a všimnu si rozbité nohy, vzpomenu si na naši rvačku o pitomou zmrzlinu a přemýšlím, proč mi ho osud tak rychle vzal a hlavně jak mu mám dokázat svoji nevinnu. Přesně v jednu hodinu si jdu lehnout, ale usnout se mi nepodaří a možná je to dobré, protože se opět rozdrnčí zvonek. Vyskočím proto na nohy a ve stejnou chvíli jako Kristýna vylezu z pokoje. „Kdo to může sakra být v jednu hodinu?“ diví se jde se podívat. Z hloubi duše se modlím, aby to byl Tomáš. Přede dveřmi, ale stojí dva policisté. V tu chvíli vím, že je zle a něco se stalo. „Dobrý den, omlouvám se že rušíme…“ začnou se omlouvat. Dojdu až ke dveřím vedle Kristýny abych to měla z první ruky. „Sháníme Kristýnu Doubravovou.“ Týna se postaví přede mě, čímž dá najevo která z nás je ta kterou shání. „Musíme Vám oznámit neradostnou událost. Váš přítel Honza Kolomazník měl dnes v noci vážnou dopravní nehodu a je ve vážném stavu v nemocnici. Jeho rodiče nás poprosily, abychom vás informovali.“ Zatmí se mi před očima a nebýt toho, že Kristýna se zhroutí ležela bych taky. Takhle si společně s jedním policistou odneseme do obývacího pokoje a snažíme se jí probudit. Po chvilce se přece jen probudí a začne se vyptávat jak se to stalo a jestli je nějaká naděje. Víc jí, ale neřeknou a proto se nechá odvézt s nim do nemocnice.. Zůstanu sama a můj zdravotní stav je ještě horší než když odešel Tomáš, tentokrát už svůj žaludek na místně neudržím. Co se to sakra dneska děje, vždyť není ani pátek 13.
Týna mi zavolá z nemocnice až k ranním hodinám a oznámí mi jak je na tom Honza. Díky bohu je z nejhoršího venku a čeká se na to až se probudí. Takže alespoň jeden z těch balvanů co mám na srdci spadnul.

Nové začátky

Nechápu jak jsem mohla celé čtyři roky trávit pořád takhle sama, když ve společnosti je to lepší a daleko zábavnější. Tu společnost mi samozřejmě dělá Tomáš, který mě když není zrovna v práci vyzvedne ve škole a společně vyrážíme na výlety. Dnes se taky jeden takový koná, ovšem je tu jeden háček a to moje zítřejší písemná práce z matematiky, kterou docela nezvládám a proto si beru učení i přes jeho protesty sebou a v autě se příležitostně učím. Nejde to však celou cestu koukat do sešitu, protože Tomáš poslouchá písničky a můj příšerný zlozvyk mě nutí občas zpívat a tedy kašlat na matiku. Nakonec to zabalím, protože tím že na to budu koukat toho moc nevymyslím. „Tak jak ti to jde“ zeptá se Tomáš provokativně, když uklidím sešit do tašky a hodím na zadní sedadlo. „Kašlu na to“ odseknu a začnu pozorovat krajinu, která nás obklopuje. „Kam že to vůbec jedeme?“ informuji se, neboť byl dnes moc tajemný a nechtěl mi to říct. Bohužel opět nepochodím a svoje tajemství si nechá pro sebe což mě naštve ještě víc a nemluvím ani nezpívám celou cestu.
Nakonec zastaví před nějakou starou chatou v lese. „Tohle je moje tajemství“ usměje se a otevře dveře od auta. Musím uznat, že tím jak je stará je krásná. „Super, to je Vaše?“ zeptám se a hrnu se ke dveřím. Tiše přikývne a začne po kapsách hledat klíče. „Jako malý jsme tu trávily s Jakubem celé prázdniny i s našima, jenže postupně se na to naši vykašlali a proto jsem si od ní nechal dát klíče a pořádáme tady s kluky nějaké ty párty občas. Je tu klid a můžeme si dělat co chceme?“ mrkne na mě. Je mi jasné co tím myslí a proto mu plácnu jednu výchovnou a nechám se poté zavést do nitra chalupy. Každý krok který udělám způsobí zavrzání parket, takže to chvilkami je až strašidelné. Tomáš mě ještě nechá chvilku samotnou a jde nahodit pojistky a já mám pocit jako by na mě nikdo koukal nebo co. Pak si všimnu velkého obrazu nad krbem, který je na celé chatě nejstrašidelnější. Kouká z něj nějaký starý pán v mysliveckém oblečení a vedle něho leží velký pastevecký pes a nevím proč se malíři zlíbilo nakreslit psovi červené oči, které ho dělají ještě strašlivější. Zakoukám se do nich tak, že si nevšimnu že se blíží Tomáš, který na mě samozřejmě vybafne takže nejen nadskočím ale zapištím jako hysterka. „Dej pokoj“ vynadám mu hned jak se vzpamatuji a on se tomu jen směje. Mám co dělat abych mu nevlepila ještě jednu facku, nakonec se nad ním smiluji a nechám se od něho obejmout. „Kdo to je?“ nevydržím a zeptám se ho po chvilce. Tomáš se podívá na obraz a usměje se. „TO je bývalý majitel téhle chalupy, prý tady bydlel s celou svojí rodinou a bylo jim fajn. Jenže pak za války zabili jeho rodinu a jeho dceru znásilnily, proto spáchala sebevraždu. To byl pro něho nejhorší den v životě a proto si potom pořídit tohohle psa, kterého našel jednu ošklivou noc v lese a podle těch červených očí věřil, že mu hopsal sám ďábel aby se pomstil.“ Cítím jak mi stávají hrůzou chloupky na ruce, ale chci slyšet jak to dopadlo. „Nakonec se opravdu pomstil a toho vojáka co mu znásilnil dceru a zabil manželku našel. Pověsil ho na támhleten strom a nechal toho psa ho zaživa roztrhat na cucky, které odnesl zpět do vesnice jako ukázku toho co udělá každému kdo se k hájence jen přiblíží!“ Mám prostě dost a koukám střídavě na ten strom a na ten obraz a už chápu proč ho malíř tak temně namalovat, protože ten člověk byl zlý a temný a vůbec se mi tu nechce zůstávat ani chvilku. „Neboj jsem tu s tebou a ochráním tě!“ uklidňuje mě Tomáš a začne hladit po holých zádech. Proto se otočím k obrazu zády a nabídnu Tomášovi své rty je totiž na čase přestat chodit okolo horké kaše a pokaždé když jsme spolu ho kontroluji a opravdu nekouří. Tomáš se chopí šance a začne mě vášnivě líbat a pronikat do mých úst svým jazykem, až ho musím chvilkami odtrhnout, protože mi nejde dýchat nosem. „Krásné hele“ usměje se a přitáhne opět k sobě. Nedivím se mu proč tak spěchá, protože chodíme spolu už čtrnáct dní a on mi mohl teprve teď dát pusu a je vidět, že mu na tom záleželo a proto nepospíchal.
Mých úst se nemůže nabažit celou dobu co jsem v chatě, ovšem na mě ta chata působí příliš děsivě a proto nejsem tak uvolněná jak bych chtěla. „Pojedeme už domů?“ poprosím ho když se začne stmívat. „Snad se nebojíš, už jsem ti řekl že tě ochráním“ usměje se. Stejně se zvednu a zamířím ke dveřím, takže ač nerad vezme klíčky a odvede mě k autu. Celou cestu mlčíme a občas se chytneme za ruku. Najednou Tomášem napadne něco co bych nečekala, že řekne po tak krásném dni. „Víš co Jakub učí na vysoké matematiku, takže ti s ním domluvím jestli by tě doučovat. Po mě to chtít nemůžeš, já propadal i z tělocviku“ zasměje se. Okamžitě to odmítnu, protože nechci být sama v kontaktu s Jakubem a vymluvím se na to, že to zvládnu sama. Tomáš si ale stojí za svým a prý se alespoň zeptá. Doufám jen že to nevyjde nechci se s ním scházet a probírat matematiku, nebo taky ještě něco jiného sakra.
Dnešní loučen je jiné, takové intimnější neboť se hodinu líbáme v hlavní chodbě u bytu a nemůžeme se nějak rozloučit, až když potřetí vyleze babka Jeřábová tak to vzdáme a rozejdeme se a to bohužel na delší dobu, protože musí jet na pracovní cestu někam do Německa přes celý víkend.
Moje prosba není vyslyšena, protože následující večer mi volá sám Jakub aby se domluvil na to doučování, prý mu to Tomáš říkal a nevadí mu to. Moje nadšení, ale zas takové není, bohužel ? Nakonec to tedy přijmu, když už to Tom domluvil a první doučovací schůzku si dáme hned v sobotu, to prý má volnější den jako pan učitel. Celý večer pak přemýšlím nad tím jak to bude vypadat a jak se mám před ním chovat. Doufám jen že nepůjdeme k němu domů, nechci být pod dohledem té jeho stíhačky odbarvené. Moje rozjímání přeruší Kristýna, která je ráda že jsme na sebe taky po dlouhé době narazily. „Můžu si jít popovídat?“ zeptá se než vstoupí úplně. „Jasně“ souhlasím, alespoň nebudu muset myslet na tu sobotu. Kristýna je hned zezačátku nějaká divná a proto na ní uhodím a zeptám se rovnou co se děje. „Jsem těhotná!“ vyřkne ten ortel najednou. Zrovna jsem chtěla jít zalívat kytky, ale takhle položím konývku zpět na místo a posadím se vedle ní. „Jak dlouho?“ zeptám se zmateně a vidím jak špatně se jí o tom mluví. Kristýna mi ukáže potvrzení od doktora, které vytáhne z boční kapsy od kalhot. Rychle se do nálezu začtu a zjistím, že je ve druhém měsíci. „Je to Honzy?“ zeptám se tiše. Ona mi vytrhne list z ruky a zase ho složí zpět. „Jasně, že je. Jsi jako on ten taky pochyboval a začal na mě vytahovat něco o potratu!“ rozčílí se a chce odejít. Nenechám ji to je samozřejmé a dovedu zpět na postel. Sice jsme nikdy zas takové kamarádky nebyly, ale to ona mi dohodila Tomáše, tudíž jí to dlužím. Je toho na ní takhle moc a já se ještě blbě ptám fakt. „To bude dobré uvidíš, holt přibude jeden nájemník a nějak to zvládneme.“ Obejme mě jako nikdy od té doby co tu s ní bydlím a začne plakat naplno. „Proč je to tak nespravedlivé a ty máš z toho dítěte radost a on ne. Víš co mi řekl, že jsem si to mohla uhnat kdekoliv a podal mi tři tisíce na potrat prý si to mám zařídit!“ Někdy prostě myšlení chlapů nechápu a nepochopím. „Je to blbec a vykašli se na něj. Bude to tvoje miminko a ty to jako správná mamina zvládneš slibuji.“ Jeden večer mi stačí na to abych jí přemluvila a ona odložila peníze na potrat zpět do obálky, kterou jí dal Honza a děťátko si samozřejmě nechá!

Vyšší spravedlnost 2

V půlnočním tichu se mihl stín. Muž, který měl asi kolem 40 let, proběhl rychle mezi domy. Ani na chvíli nespustil oči z mladé ženy před sebou. V jeho očích byl chtíč a zároveň nenávist a vztek.
Měl s ní své plány, stala se jeho kořistí aniž by chtěla nebo snad o to žádala. Vyprovokovala jej svou krásou a sebevědomím. Po takových ženách šel. Krásných a hrdých. Právě tyhle v něm vzbuzovali čirou nenávist.
Těšil se, až ji to spočítá. V mysli mu probíhaly představy, co všechno ji udělá. Jak ji ublíží a zejména ji poníží.
Ušklíbl se.
,,Ještě chvíli. Už jen okamžik. Stačí až zajde do vedlejší ulice, tam se ji zmocním,“ pomyslel si.
Začal pociťovat nervozitu.
,,Neví o mě. Nemůže. Ani jednou se neohlédla. Nic se nestane. To já zvítězím.“ uklidňoval se.
Zbýval pouhý krok, když se jeho kořist otočila. Skrčil se do stínu jak nejvíce dokázal. Nevšimla si jej. Obrácela se zpátky, když se na scéně objevil další muž, tedy spíše mladík. Mluvili dostatečně nahlas a proto slyšel celý jejich rozhovor zřetelně.
,,Omlouvám se, neviděl jsem vás.“
,,Co to? Zvláštní hlas“:podivil se a ihned se zamračil. Teď totiž promluvila ona. Jeho kořist. Jen jeho. Mluvila s ním svůdným hlasem.
,,Co si o sobě myslí, děvka jedna.“ sevřel vztekle ruce v pěst. Překvapeně ale sevření povolil, když si všiml zřejmého nezájmu ze strany onoho muže. Mladík pokračoval v cestě. Žena, překvapená stejně jako její pronásledovatel, po chvíli pokračovala cestou domů.
Muž se rozhodl počkat. Co kdyby si to onen záhadný mladík rozmyslel a vrátil se. Nebál se ho. Byl si jistý, že by jej dokázal přemoci a popřípadě i zabít, ale proč zbytečně riskovat?
Po dvou minutách, kdy hrozilo, že mu jeho kořist zmizí se vydal potichu za ní. Sotva ušetři kroky, uslyšel opět onen zvláštní sametový hlas: ,,Jdete někam?“
Muž se zarazil. Pomalu se otočil a spatřil už známou osobu. Záhadného mladíka.
Rozhodl se hrát nevinného, vždyť mu nemohl nic dokázat.
,,Promiňte mi se známe?“ zeptal se hrubým hlasem.
,,Ano i ne.“ odpověděl mladík a pomalými kroky se přibližoval.
,,Neznám tvé jméno, ale znám typ lidí jako jsi ty.“ usmál se a pokračoval: ,,Dělá vám potěšení zabíjet, ubližovat. O nic jiného vám vlastně ani nejde.“ mladíkův hlas začal nabírat hrozivý podtón.
,,Co jsi chtěl té dívce udělat?“ zavrčel a nadlidskou silou přišpendlil muže ke zdi. Vrah začal sípat, dusil se, ale zdálo se, že mladík to nevidí. klidně mluvil dál, jakoby se nic nedělo.
,,Znáš to přísloví? To co nechceš aby druzí dělali tobě, nedělej ty jim. Krásné a hlavně pravdivé. Chtěl si její smrt a proto tvým trestem bude tvoje smrt. Ale předtím ti zařídím malou zábavu. Tedy, bavit se budu zejména já.“ na tváří se mu objevil strašidelný úsměv.
,,Víš jaké je to být pronásledován?“ zeptal se stále s úsměvem na tváři a uvolnil své sevření.
Muž dopadl tvrdě na zem a lapal po dechu. Vyděšeně hleděl do topazových očí mladíka nad sebou. Zavzlykal, když se k němu mladík sehnul.
,,Utíkej.“ zašeptal ledovým hlasem, až se muži zježily vlasy.
Jedno slovo, pouhé jednoduché slovo. Právě ono odstartovalo tento strašidelný závod.
Závod na život a na smrt!

Království za lásku 4

Lily si s balením moc starosti nedělala vzala si sebou jen to nejnutnější. Přemýšlela o zítřku a o dalších dnech. ,,Byl to dobrý nápad? Zvládnu to?“ přemýšlela Lily.
,,No tak Lily, ty to dokážeš.“ Řekla nahlas a ulehla ke spánku. Do pěti minut se pokojem rozlehalo její klidné oddechování.

Brzy ráno už stála na nádvoří spolu s rytíři a sloužícími. Jediný kdo chyběl byla její sestra a Lily věděla, že se nejspíš zdržela úpravou svého zevnějšku.
Při tom pomyšlení se ušklíbla a podívala se na sebe. Měla volné kalhoty, košili a staré boty, své dlouhé vlasy měla upevněny sponami pod čepici. Vypadala jako typický sloužící.
Konečně přišla Karin i s královnou.
,, Tak pánové svěřuji vám tady svou dceru a doufám Karin, že jakmile dorazíš napíšeš mi.“ Řekla Sára a podívala se výhružně na svou dceru.
,,Samozřejmě mami.“ Usmála se Karin a nastoupila do kočáru, který byl připraven pro ni, dvorní dámy a služku. Lily se rozhodla, že pojede na koni.
Královna na ni vrhla ještě poslední pohled a skupina vyrazila na cestu.
Cesta probíhala klidně, právě projížděli lesem, když se jeden z Edwardových rytířů ozval:
,,Divím se, že královna poslala se svou dcerou tak mladého sluhu. Moc toho chlapče asi ještě neumíš,vypadáš tak na šestnáct, i postava, žádný svaly, nejspíš bys nedokázal ani udržet meč.“řekl posměšně.
Uvnitř Lily to vřelo, ale přesto řekla klidným hlubokým hlasem: ,,Být vámi tak mě nepodceňuji, dokážu víc věci než si dokážete představit.“
,,Jako co? Roznášet tác s jídlem?“ zeptal ironický.
,,Co si ten idiot o sobě vůbec myslí.“ Zuřila potichu, ale pak se její výraz změnil na sladký a nevinný.
Rytíře to zarazilo, udiveně ji sledoval a přemýšlel co způsobilo tu náhlou změnu.
V tom Lil promluvila: ,,Mimochodem měl byste se dívat na cestu.“ Ušklíbla se.
Rytíř se otočil a do hlavy ho zasáhla nízko rostoucí větev. Spadl z koně.
,,Chudák.“ Řekla Lily s předstíranou lítosti a ostatní rytíři se zasmáli.
,,No tak Petře vstávej.“ Řekl pobaveně jeden ze starších rytířů.
,,Za tohle mi zaplatí, parchant jeden, takový chudák a bude si vyskakovat. Však já mu ještě ukážu.!“ Nadával Petr a sledoval Lily vzteklým pohledem.
,,A jak se jmenuješ chlapče?“ zeptal se jeden ze starších rytířů.
,,No….já…ehm…..“ Koktala Lily a přemýšlela:,, Jméno! Já jsem ale blbá. Na to jsem nepomyslela a přitom je tak jasné, že se na něj zeptají!“
Ostatní rytíři, včetně Petra, který se k nim opět připojil, ji sledovali zvědavým pohledem,
,,No……vlastně…..víte…….já……….jmenuji se Lukas.“ Vykřikla první jméno co ji napadlo.
,,Těší mě já jsem Dan.“ Představil se ten starší rytíř a podal ji ruku.
Postupně se ji představili i ostatní. Ten druhý starší rytíř byl Ivan. Ostatní se jmenovali Pavel, Jan, Miroslav a Dominik. Jediný, kdo ji ani nepodal ruku byl Petr, ale Lily to nevadilo. Věděla, že přátelé se z nich nestanou.

« Předchozí stránka — Další stránka »