M

,,Proč jsi mě zradil!!!“
,,Omlouvám se.“
,,Omlouvám se?! Děláš si srandu?! Myslíš si, že to stačí. Opustil jsi mě!!! Opustil jsi mě když jsem tě nejvíc potřebovala!“

Brečela… Fackovala ho… Bušila do něj pěstmi… Když jí nezbyla žádná energie, objala ho.

,,Nenávidím tě.“
,,,Já vím.“
,,Byla jsem těhotná.“

…………………………………………………………………………………………………

,,Ahoj můžem?“ (objetí; polibek; odchod)
,,Jo jasně. Dneska jsi tu dřív.“
,,Já vím. Chtěl bych s tebou o něčem mluvit.“ (posadili se u okna)
,,Povídej.“
,,No, jde o to, včera večer jsem byl posilovně. Potkal jsem se tam s Ondrou. Tak různě jsme se bavily a došla řeč na Petru. Věděl jsem, že se mu líbí. Myslel jsem si, že to s ní myslí vážně, ale ukázalo se, že s ní chce jenom spát. Řekl jsem mu, že mi to přijde dost hnusný a…
,,Porvali jste se.“
,,Ty to víš?“
,,Celej den se neprobírá nic jinýho.“ (políbila mě)
,,Já…“
,,Nemusíš mi nic vysvětlovat. Chápu to. Navíc, když se to dozvěděla Petra, řekla, že s ním nechce nic mít.“
,,Tohle, ale není to o čem jsem chtěl mluvit.“
,,Takže?“
,,Šlo o to co řekl: ,,No a co! Ty a Míša jste spolu taky nejdřív spali!“
,,Ale rozdíl mezi náma je v tom, že my se milujeme. On by s ní jenom spal a pak by ji nechal. Je to kretén. Nemysli na to. Nic o nás neví.“
,,Já vím, ale nevadí ti to? Vím, že není jedinej kdo se na nás takhle dívá.“
,,Máš pravdu. Není jedinej…“
,,Jsi se mnou šťastná?“ (chytla mě za ruku a políbila)
,,Podívej se na mě. Je mi jedno co říkají ostatní. Já vím svoje. Miluju Tě.“ (opřela se o mě)

Celý zbytek dne strávili u okna. Začalo pršet. Začal jsem vzpomínat…

—————————————————————————————————————-
Pamatuju si to. Ten večer. Každou vteřinu. Neznali jsme se. Viděli jsme se poprvé v životě, ale táhlo nás to k sobě. Moc jsme se chtěli. A když jsme se vedle sebe ráno probudili. Byl to ten nejúžasnější okamžik v mém životě. Jen se ke mně přitulila a políbila mě. Usmála se; a řekla, že chce ještě spát. Otočila se a já ji políbil na krk.
Pamatuju si všechno. Její smích i její hlas. Ještě stále jsem neznal její jméno, ale věděl jsem, že ji miluji.
—————————————————————————————————————-

Míša se probudila u sebe v posteli. Vedle v místnosti byla Markéta.

,,Markét?“
,,Co je?“
,,Jak jsem se sem dostala?“
,,Dominik tě přinesl. Usnula jsi mu v náručí.“
,,Aha.“
,,Abys věděla hodně ti závidím. Kdyby se o mě taky někdo takhle staral.“ (povzdech)
,,Kde je?“
,,Od doby co odešel jsem ho už neviděla.“

Související příspěvky

• Minulost a následky
• Stále stejná…
• Ve vzteku…
• Vzpomínka jménem Alice
• Milenci
• Jen dialog
• Nikdy nezapomenu
• Přišel jsem…