Přišel jsem…
,,Ahoj “
,,Proč jsi tady? Dva roky se neukážeš a teď…! Co čekáš, že se bude dít?“
,,Nečekám nic. Jen tu mám nějakou práci…“ vrazila mu ohromnou facku, ale on se téměř nepohnul.
,,Práci?! Ty ses vrátil kvůli práci! Tak proč jsi přišel za mnou?!“
,,Uvidíš.“
Ani jeden z nich nic neříkal.
„Projdeme se?“
,,Kde jsi byl celou dobu?“
,,Pryč.“
,,Aha. Nemůžeš to trochu upřesnit?“
,,Byl jsem daleko. Daleko od tebe, ale nepomohlo to…“
…
Konverzace pokračovala. Desítky přímých otázek a desítky nepřímých odpovědí.
,,Fajn..Vzdávám se. Už se tě nebudu ptát. Jsi hroznej.“
,,Promiň.“
,,Koukám, že jsi se nezměnil.“
,,Hmm?“
,, Je zima a ty máš jenom mikinu a jakou jinou než černou.“
,,No, znáš mě.“
Cestou kolem parku zahlédli malého chlapce uprostřed silnice. Bylo neuvěřitelné štěstí, že ho zatím žádné nesrazilo. Jedno se však s hlasitým troubením řítilo přímo proti němu. Neměl šanci.
,,Panebože…“ pronesla tiše.
Než se stačila vzpamatovat, byl už Dominik pryč. Všechno se seběhlo tak rychle. Přiběhla k němu. V náručí držel chlapce. Byl vystrašený.
,,Jsi v pořádku?“ zeptala se.
,,Je mi to líto…“
Nechápavě se na něj podívala. Náhle ucítila podivný pocit. Brnělo ji celé tělo. V dalším okamžiku se ocitla někde úplně jinde.
,,Jak jsme se sem…“ zůstala zaraženě stát.
Už před ní nestál Dominik, kterého znala. Měl dlouhá černá křídla a po celém tělo podivné značky.
,,Co…co jsi zač?“
Neodpovídal.
,,Kde to jsme?“
,,Nepoznáváš to tady?“ rozhlédla se kolem.
,,Tady jsme…“
,,Se poprvé potkali. Je to na…“
,,Střeše našeho domu.“ doplnila ho tentokrát ona.
K domu přijelo auto. Byli to její rodiče. Všichni v černém. Chtěla na ně zavolat, ale ztratila hlas. Držela se za krk a zoufale to zkoušela znovu a znovu.
,,Je to marné. I kdyby tě slyšeli, neuvidí tě.“
,,Co jsi mi to udělal? Jak to, že s nimi mluvit nemůžu a s tebou jo?!“
,,Není to moje chyba…“ řekl to tiše a tajemně. V jeho hlase byla slyšet lítost. Šel pomalu k ní. Vítr si pohrával s černým peřím jeho křídel. Chtěla od něj utéct, ale tak jako nemohla předtím mluvit, nemohla se teď pohnout. Stoupl si před ni a jeho křídla ji pomalu zahalovala. Zmizeli poslední paprsky slunce. Všude kolem ní byla jen tma.
Ocitli s na hřbitově. Hrob, u kterého stáli byl… její.
Vykřikla hrůzou. Stála tam a nevěřícně zírala na náhrobní kámen.
,,Jak se to…“ ani to nedořekla a rozplakala se.
Ale nedostalo se jí odpovědi. Rozhlédla se. Byla sama. Těkavě se rozhlížela všude kolem. Náhle se objevil za ní.
,,Kde jsi…“ místo odpovědi jí podal noviny.
Okamžitě ji zaujal titulek na úvodní stránce:
Mladá dívka zemřela při záchraně malého chlapce
Hltala každé slovo. Ten článek byl o ní.
,,Ale vždyť jsi ho zachránil ty!“ vykřikla v slzách.
,,Ne. To ty…“
Byli zpátky na střeše.
,,Takže jsi mě přišel zabít?“
,,Před dvěma lety, pro tebe přišel… a já s ním udělal obchod.“
,,Obchod?“
,,Umřel jsem místo tebe…“
Mlčela. Stáli tam nejméně hodinu. Tiše a bez pohnutí. Pomalu přicházela noc.
,,Proč jsi to udělal?“
,,Co?“
,,Umřel… pro mě…“
,,Je to jednoduché…Miloval jsem tě…“
,,I po tom všem?“
,,Jo… A stalo se ze mě tohle. Pozoroval jsem tě každý den. To jak žiješ. Musel jsem se dívat na to jak…“
,,Jak co?“
,,Nechci o tom mluvit. Nezáleží na tom. Nic se tím nemění. Nevěděl jsem, že ti moje smrt dá jen dva roky. Ani to, že pro tebe budu muset jít já. Už je čas…“
Šel přímo k ní, chytil ji kolem ramen a podíval se jí do očí. Jeho křídla ji znovu obklopovala. Mlčela. Nehýbala se. Byla vystrašená.
,,Přišel jsem…“
…
,,Pro tebe.“ dořekla za něj. Ale už nebyla na střeše. Byla v posteli. Vedle ní, ležel její přítel. Srdce jí divoce bušilo. Vstala a šla k oknu. Hleděla do noci.
…
Tak jako padá listí na podzim ze stromů, padalo černé peří z oblohy. Ucítila chlad. Jeho tělo bylo studené. Objal ji. Nebránila se. Oba hleděli na padající pírka. Položil hlavu na její rameno. Něžně ho hladila ve vlasech. Byla to… nekonečná chvíle. Podívala se do odrazu okna. Stála tam sama. Nikdo u ní zezadu nestál a neobjímal ji. Zavřela oči.
,,Miluju tě.“
,,Nenávidím tě.“
Chlad pomalu vyprchával. Jediné co jí zbylo, bylo pár černých pírek. Svírala je. Přitiskla si je na prsa…tiskla si je co nejblíže k srdci.
Rozplakala se.
Rozplakala se, protože pochopila.
Udělal to znovu.
Loading ...