Stále stejná…

Znovu na Tebe začínám myslet. Možná, že je to stesk. Vzpomínám na okamžiky, které jsem s Tebou prožil. Vzpomínám i na to jak jsi mi ublížila; vzpomínám a cítím starou i novou bolest, kterou jsi mi způsobila a působíš. Já nevím, proč nemůžu zapomenout. Proč i když se nevídáme, když spolu nemluvíme, s láskou i nenávistí spolu válčíme, nevím a nechápu, proč mi nedáš spát. Vím, že ani tohle mi nepomůže zapomenut. Je jedno jestli napíšu sto nebo tisíc povídek. Nezmění se to. Je jedno, co uděláme…i přesto všechno se… milujeme? Je to moc troufalé tvrzení?

Možná, že ano… možná, že ne…

Za tu dobu se toho změnilo hodně, ale ne všechno. Kdysi jsi řekla, že se ve mně nevyznáš. Myslíš, že já v tobě ano? Nevím, jestli budu potřebovat celý život na to, abych si v hlavě srovnal věci, které se Tě týkají. Vím však, že už nemám moc času…

Nemusím se ohlížet zpět vím co se dělo…
Nikoho jsem se neprosil… ale jsem rád… i když…

Neptejte se proč to píšu, protože vám nikdy nedokážu odpovědět.
Jestli Tě nenávidím? Ano. A buď si jistá, že Ti nikdy neodpustím.
Jestli Tě miluju? Mě zajímá jestli miluješ Ty mě… Chci vědět jestli všechna ta bolest a všechny tvoje zrady pro něco byly…
Stále stejná písnička? Já vím. Klidně nadávejte. Nemůžu si pomoct.

Jestli mě miluješ,
tak mě nech.

Proklínám ta slova. Neumím bez tebe být.

Otázka je… doopravdy spolu nemůžeme být?
Ty myšlenky…
Možná už s ním není, teď může být se mnou…
Ale chce? Cítí ke mně něco?
Jednou jsem dostal svoji odpověď, ale ukázalo se, že je to lež.
Jak ti mám věřit?
Proč mě tak trápíš?

Opustíš mě někdy?

Proč nepřijdeš? Proč nezavoláš a neřekneš, že je ti to líto.
Proč jsi tak chladná a nedáš nic najevo?

Stačí dvě slova.
Řekni je a jsem tvůj…
Řekni je a už se neuvidíme…

Nevím, jestli si to někdy přečteš…
Jestli ano… dej mi alespoň to co si zaloužím…
Dej mi odpověď…

Související příspěvky

• Minulost a následky
• Ve vzteku…
• Vzpomínka jménem Alice
• M
• Milenci
• Jen dialog
• Nikdy nezapomenu
• Přišel jsem…