Stalo se to zas
Věděl jsem to! Jen smutek a pláč! Měl jsem Tě nechat být! Měl jsem se smířit s tím, že to prostě nejde… že to nefunguje. Tak moc pro mě znamenáš… A teď moje srdce pohltila bolest… Zase jdeme stejnou cestou, ale každý jinam… Je to znovu rozcestí? Pokud se znovu sejdeme, mám být šťastný? Jednou jsem řekl, že bych umřel pro okamžik s tebou… stále to platí. Ale to co cítím, je horší než smrt… Proč to musí tak bolet?! Proč to vůbec tak dopadlo??? Myslel jsem…
Nevím, kde je chyba… Jediné co vím je, že mi s tebou bylo báječně… Lidé mi dokonce začali říkat, že vypadám šťastně… že se usmívám… jak jsem jim měl říct, že je to tvoje zásluha? A když se mě zeptají teď?
Proč se mračíš?
Co ti je?
Usměj se?
Lezou mi s tím na nervy… ale nemůžu jim to mít za zlé…Nakonec… snaží se mi pomoct. Ale co jim mám říct? Ty nejsi chyba… A i přesto všechno jsi nikdy nebyla… Paradox je v tom, že jsi to nejlepší co mě kdy potkalo… Část mojí osobnosti se cítí svobodná jenom s tebou… Bylo to fajn, ale už to zase není… Budu Tě milovat… Budu čekat… Budu si přát, aby se to stalo znovu… A až se to stane… Budu se bát okamžiku, kdy to zase skončí… Věděl jsem, že když ti řeknu, že Tě Miluju… tak to skončí, ale kdybych to řekl někomu jinému… byla by to lež…
Loading ...