Vzpomínka jménem Alice
K tomuto dílu, mě inspirovala vzpomínka. Mám ji už dlouho, ale díky domácímu úkolu z češtiny ožila novým životem.
Sedím v parku pod stromem. Pod stromem, kde se to stalo. Oz. Tak jsme ten strom pojmenovali. Já a…
Vzpomínka jménem Alice
Už jsou to nejméně dva roky. Když na to tak zpětně vzpomínám, začalo to idylicky. Byl krásný letní den. Měl jsem schůzku s Alicí. Seděl jsem opřený o kmen a Alice o mě. Povídali jsme si. Povídali jsme si celé odpoledne. Začalo poprchávat, byl to takový malý letní deštíček. Voda jí kapala na bosé nohy.
,,Žabky nejsou moc dobrý do deště.“
Poznamenal jsem a usmál se na ni. Dala mi pohlavek a přitulila se. Když zafoukal vítr déšť obelstil korunu stromu, která nás chránila, přitiskla se ke mě ještě víc.
,,Tvoje srdce bije klidně.“
,,To kvůli tobě.“ nechápavě se na mě podívala.
,,Je mi s tebou dobře.“
Podívala se na mě jako nikdy předtím. Nikdy na ten pohled nezapomenu. Měla mokré vlasy a kapky deště jí stékaly po obličeji. Pohladila mě po tváři, druhou rukou mi stiskla límec košile, přitáhla si mě blíž a políbila mě. Přestalo pršet.
Seděl jsem opřený o kmen stromu a Alice byla opřená o mě. Propletla své prsty s mými. Ze stromu začalo padat listí. Bylo to zvláštní, ale nádherně to dokreslilo ten okamžik. Když na to tak zpětně vzpomínám, je to asi ta nejhezčí vzpomínka jaká mi na ni zbyla.
Loading ...