…

Když si dva lidé říkají, že se milují a slibují si, že spolu zůstanou, je to krásné, ale je to i reálné? Pokud si přejete romantickou lásku na celý život, doporučuju Vám přečíst si nějaký román. Netvrdím, že láska na celý život neexistuje nebo že je to mýtus, jenom je to vzácné. Někdo to dává za vinu dnešní době, jiní to přisuzují štěstí. Například nevázané vztahy. Takové vztahy ať už milostné či sexuální dnes vedou náctiletí a zdá se, že je to na denním pořádku, ale to by bylo jiné téma. Ačkoliv nezávaznost souvisí také s tolerancí nevěry.
Nevěra je smutná. Je to důkaz toho, že nám ve vztahu něco nevyhovuje. Proč bych měl být nevěrný své partnerce, když jsem s ní maximálně šťastný? Ale důvodem nevěry není vždy nefunkční nebo nevyhovující vztah. Někteří lidé to mají ,,prostě v sobě“. Neméně smutný je také rozvod. Právě rozvod je někdy následkem nevěry a je brán jako jediné možné řešení. Někteří lidé prostě musí vidět na papíře , že s tím druhým už nemusí být. Odpustit nevěru není snadné. Záleží na každém z nás. Někdo bere rozvod pouze jako rozchod u dospělých. To je sice pravda, ale já v tom vidím mnohem víc. Je to prohra a zklamání.
Ze všech slibů lásky a věrnosti se stanou slzy a křik. Nakonec z toho nezbude nic. Všechny ty sliby a přísahy se mění v hádky, které musí ukončit soud. Jediným spojením jsou manželé. Někdy je pro ně lepší, aby se rodiče rozvedli. Vím, že to zní hrozně, ale nebudou se ,,dusit“ tou nesnesitelnou atmosférou doma. A v těch vzácných případech, jsou to právě děti co může pomoci obnovit lásku v manželství…